Evoluce a evoluční teorie

REVOLUCE V EVOLUCI

Peter Michalík

Prečítajte si Sväté písmo a biblia online úplné zdarma. Dozviete sa nové skutočnosti.

O KNIZE

Evoluce. Toto přímo magické slovo vysvětlující vývoj života na zemi. Snad každý ze školy ví, co to znamená. Nyní si detailně ukážeme, že je to teorie postavena na zkomolených spekulacích. Pokud si tuto tenkou knížku přečtete do konce, může to navždy změnit váš pohled na život, jeho vznik a význam.


EVOLUČNÍ TEROIE

Co je to tedy evoluční teorie a jak vznikla? Učí se na základních školách a dokonce na univerzitách jako jediná možná teorie vzniku života a to je příčinou tolika ateismu. Někde je dokonce zakázáno učit jinou teorii. Darwin ve svém nejznámějším díle “O původu druhů prostřednictvím přirozeného výběru, nebo zachování zvýhodněných ras v boji o život”, studoval několik pěnkav na Galapágách. Co tedy pozoroval? Sledoval různé tvary zobáčků těchto ptáčků v různých prostředích, přizpůsobené druhu jejich potravy. Bylo to pozorování správné? Ano. Jaké z toho udělal závěry a co je podstatou jeho teorie? Hlavními motory evoluce jsou dva prvky. Je to mutabiblita, tedy náhodná mutace nové populace. To znamená, že v nové populaci se vyskytují jedinci s různými rysy ve stavbě těla. Druhým je Přírodní výběr (selekce). To znamená, že se rozmnožují nejlépe přizpůsobení jedincí, kteří jsou životaschopnější, průbojnější, silnější, rychlejší, seženou více potravy, uniknou dříve predátorovi, případně jsou atraktivnější pro samičku. Do dalších generací se tedy dostává jen genetická informace od těch nejschopnějších jedinců a takto dochází k jakémusi vývoji.

Tedy mutabilita zabezpečí dostatek “materiálu” a přírodní výběr z něj vybere to nejlepší. Selekce nepřináší rozvoj, ale redukci množství. Narodí-li se nějaké neatraktivní nebo špatně přizpůsobené zvířátko, tak zahyne. Pozoroval, že z generace na generaci dochází těmito procesy u těchto ptáčků ke změnám na jejich tělech. Vyvodil z toho závěr, že když dochází k takovým změnám u těchto pěnkav, tak se takto mohly vyvinout úplně od počátku; od jediné buňky takto mohl vzniknout život. Byly závěry tohoto pozorování správné? Jak to již bývá, tak pravda se smíchala s nepodloženými spekulacemi. Co tedy bylo nesprávně?

PŘÍRODNÍ VÝBĚR

Přírodní výběr nelze zobecnit. Selekce nebo jinak řečeno přírodní výběr, sice pěkně funguje při dokonalých živočiších, ale podívejme se, jak by tento princip fungoval u zrodu zcela nového organismu. Ujasníme si nejprve, co je jedinou metodou evolučního procesu. Je to náhoda, metoda pokus-omyl. Jak víme, tak tato metoda nedisponuje žádnou inteligencí a kreativitou. Jediným kritériem úspěšnosti je, zda jedinec přežil a informace se předá dalším generacím, nebo nepřežil. Ukážeme si tento princip trochu později. Uvažujme, že se vyvíjí nový druh v raném stádiu vývoje. Z jedné generace na druhou se událo několik změn, řekněme ve tvaru srdce, v uspořádání ledvin a jiné menší změny. Předpokládejme, že jedinec nepřežil, neboť nové uspořádání ledvin nebylo funkční. Slepá náhoda však ví jedině to, že jedinec nepřežil, ale neví proč! Tedy náhoda se možná bude pokoušet dělat změny na srdci, ale příčinou úmrtí tohoto jedince byly nefunkční ledviny. Když něco tvoří člověk, umí se poučit ze svých neúspěšných pokusů. Slepá náhoda to neumí. Neúspěšný pokus neumí ostatním předat informaci o tom, co přesně bylo příčinou jeho selhání. Iinformace se navždy ztratí a jiné pokusy evoluce by mohly opakovat tutéž fatální chybu, což by vedlo k zániku života. A navíc s tímto neúspěšným jedincem se úplně ztratila celá informace o jeho předchozím vývoji. Později si řekneme, proč tento vývoj v průběhu milionů let není možný.

Řekněme, že chci hodit na šesti kostkách samé šestky, což by představovalo vytvoření nějakého detailu v těle náhodným procesem. Při celém člověku by to znamenalo hodit stejné číslo zároveň alespoň na několika miliardách kostek, neboť člověk má více než 3 miliardy písmen ve své genetické informaci. Zkoušel jsem to tedy, ale ani z 500 pokusů se mi to nepodařilo dosáhnout. Nejen že nepadly samé šestky, ale nepadly ani jakákoliv stejná čísla. Co si tedy můžeme všimnout u této metody, která je jedinou hybnou silou v procesu evoluce.

Kýžený výsledek dostanu na x-tý pokus z mnoha neúspěšných pokusů.

PROBÍHAJÍCÍ EVOLUCE

Evolucionisté vám potvrdí, že evoluce je stále probíhající proces a to je velmi důležité. Jelikož evoluce probíhá, tak tytéž mechanismy evolučního procesu, které byly v minulosti, měly by být pozorovány i v současnosti. Nepotřebujeme tedy žádné staré zkamenělé vykopávky, ale stačí nám pozorovat současnou přírodu. Připadá vám to, jako kdyby jednotliví živočichové vznikali jako malinká úspěšná část procesu metody pokus-omyl? Kde jsou ty obrovské množství neúspěšných pokusů? Leopard, slon, zebra, člověk – všichni živočichové jsou dokonalí a nikde není vidět zoufalé pokusy evoluce o vytvoření lepšího nebo nového druhu. Teď nemluvím o chorobách a defektech, které nejsou zdokonalením z hlediska evoluce.

Tato, i další fotografie podivných zvířat, jsou samozřejmě jen fotomontáže pro ilustraci, jak by to asi vypadalo, kdyby byla evoluční teorie pravdivá.

Nikde kolem nás nepobíhají polo-ještěři a polo-ptáci, polo-ryby a polo-plazy. NEJSOU NIKDE VIDĚT.

Vezměme si příklad ze stavby domu. Stavba domu je stejně jako evoluce probíhající proces, neboť v každém okamžiku mohu najít někde na planetě dům v kterémkoliv stadiu výstavby, tedy jako stavební plán, vytyčení stavby, vykopána jáma na základy, hotové základy, základová deska, obvodové zdi, střecha a hotový dům. A to jsem ani nezmínil, že na začátku musí být myšlenka, že nebylo by špatné mít svůj dům. Ani to ještě samo o sobě nestačí, dokud se pevně nerozhodnu, že nyní jdu začít stavět svůj dům. Teprve potom usměrním svou energii, zdroje a intelekt ke splnění tohoto předsevzetí.

Podívejme se nyní na strom života z učebnic o evoluci. Vezměme si jednu větev od jednobuněčného živočicha po ptáky. Udělejte si čáru od spodku až po toho ptáka na tomto diagramu. Měl bych pozorovat někde na naší planetě ptáka, řekněme orla, v každé fázi vývoje od toho jednobuněčného organismu až po dokonalého orla. Tedy předchůdce orla, jak se mění z vodního živočicha na ptáka. Jak se mu z ploutví tvoří křídla a ze šupin peří. Vždyť evoluce probíhá, tak mělo by to být přece samozřejmé. Nic takového však nepozorujeme. Žádné přechodové stadium nikde na celé zemi není vidět. Proč? Neboť evoluční teorie je nesmysl.

KOMPLEXNÍ Z JEDNODUCHÝCH

Evoluční teorie tvrdí, že živočichové se během milionů let vyvinuli z jednoduchých forem na komplexní. Ukážeme si, že i toto je čistý nesmysl. Řekněme, že při pokusech s házením kostkami, samé jedničky představují jednoduché formy života, jako jsou jednobuněčné organismy a samé šestky komplexní formy, jako je člověk. Co můžeme tedy pozorovat? Slepá náhoda nemá žádnou možnost k posouzení, co je komplexnější a co není! Jedině inteligence umí rozlišit mezi tím, co je vyšší stupeň a co je nižší. Náhoda přece neví nijak posoudit, že její nový pokus je lepší, nebo horší než předchozí. Když házím kostkami, tak není pozorováno, že by čísla během házení vždy rostla. Jednou vzrostou, potom jednou klesnou atd. Mutace si neumí říct, dobře, teď jdu vyvíjet ledviny a ostatní části zůstanou nezměněny. Vývoj tak, jak ho předpokládá evoluční teorie, vyvíjí organismus plošně. Tedy změny na všech orgánech najednou. A jak jsme si ukázali, tak náhoda by mohla některé věci zlepšit, ale jiné naopak degradovat! Při složitosti organismu jako je například savec, existují miliardy nefunkčních způsobů, jakými by se daly jednotlivé orgány utvořit. Jediným kritériem pro přírodní výběr je, zda nově vzniklý jedinec přežil, nebo ne. Pokud přežil, neví, proč přežil. Zda to bylo díky nové buněčné stěně, která vznikla “náhodou”, nebo to způsobilo něco jiného. Prostě to nemá odkud vědět. Tak ani neví, co má přesně zlepšovat v dalších generacích, neboť některé orgány a vlastnosti se mohly mutací zlepšit a jiné naopak degradovat. Takže zobecněná metoda přírodního výběru v raných stádiích vývoje se zde omezuje na jediný fakt, zda jedinec přežil a to je zcela nedostatečné z hlediska jakéhosi samovolného vývoje od jednoduchých forem ke složitějším. Tedy samovolný náhodný proces evolučního zdokonalování je nesmysl. Navíc přírodní výběr u lidské populace je naprosto vyloučen, neboť přežívají téměř všichni. Úmrtnost lidstva může být způsobena válkami, katastrofami, nemocemi, věkem, nebo nedostatkem jídla, což není relevantní z hlediska evoluce.

TROCHA GENETIKY

Nyní víme věci, o kterých Darwin neměl ani zdání. Trochu si vysvětlíme základy genetiky, neboť tyto pojmy nemusí být známé každému a budou se ještě zmiňovat. Víme, že každá jedna buňka v těle jakéhokoliv živočicha nebo rostliny obsahuje ve svém jádru kompletní informaci o stavbě celého těla. DNA je nosič této kódované informace, je to dvojitá spirála deoxyribonukleové kyseliny. Sestává z různých kombinací čtyř dusíkatých bází (nukledotidů) se zkratkami A, C, G, T. Posloupnost těchto čtyř prvků tvoří kódovanou informaci o stavbě celého organismu. Tři po sobě jdoucí nukledotidy kódují bílkovinu, kterou buňka následně vyrobí. Jmenuje se to tripletový kód. Ne všechny kombinace genů kódují bílkoviny. Taková DNA se nazývá nekódující DNA a u člověka tvoří více než 98%. Rozšířil se i pojem “Junk DNA”, tedy odpadová DNA. Tento termín je však nesprávný a velmi zavádějící, neboť tato DNA má svou roli a nelze ji z genomu odstranit. Proto, co nelze odstranit, to není odpad. Někteří také obvykle tvrdí, že přítomnost těchto částí DNA kódu nebo úseků, bez nějaké nám známé funkce, jsou důkazem evoluce. Jak toto může dokazovat evoluci? Jen proto, že ještě nechápeme, jakou funkci mají tyto části kódu, ještě, neznamená, že jsou tam zbytečně. Spirála DNA je rozdělena a smotaná do částí, které se nazývají chromozomy. Člověk má v jádru každé buňky v těle 46 chromozomů, které jsou v párech. Polovina od otce a polovina od matky. Pohlavní buňky mají jen 23 chromozómů. Na této mikro úrovni probíhají tak specifické a složité procesy navrženy přesně pro tento účel, že je nemyslitelné, aby toto bylo dílo čiré náhody. Například před rozdělením buňky se tato spirála “sama od sebe” rozplete a vytvoří se “sama od sebe” její přesná kopie. Pak se chromozomy shromáždí “samy od sebe” uprostřed buňky a “samy od sebe” se rozdělí na poloviny na protilehlých stranách buňky a následně se “sama od sebe” buňka rozdělí napůl (viz videa níže). Když o tom budete číst v odborné literatuře, tak si prosím všimněte trpný rod, který se tam používá, tedy ze spirály se udělá kopie, chromozomy se rozdělí, buňka se rozdělí, toto a toto se udělá. Nevíme jak a proč se to děje. Toto je mikroskopické Boží mistrovství. Když vám bude o tom vyprávět nějaký odborník, zaplaví vás spoustou odborných pojmů a bude se zdát, že je všechno pochopené. Je to jen zdání. To, že jsme tyto procesy detailně pozorovali a dali jsme jim honosně znějící pojmenování, neznamená nic jiného, ​než že jsme popsali to, co jsme viděli. Vůbec však nechápeme, co řídí tyto procesy, proč se chromozomy v buňce rozestoupí přesně tak, jak mají během mitózy a meiózy? Což způsobí rozdělení buňky? Proč funguje rozplétání a duplikace spirály DNA?

1

2

3

4

5

Tyto procesy jsou pozorovatelné u rostlin i živých tvorů, tedy i u tzv. nižších jednobuněčných živočichů, napříč celým stromem života až po nejvyvinutější tvory a člověka. Proč se tyto procesy nevyvíjely? Proč jsou stejně dokonalé i u vývojově nižších tvorů i u člověka? Neboť tento mechanismus kódování informace stanovil Bůh pro všechny tvory. A co z toho plyne? To, že se někteří tvorové zdají být méně vyvinutí, například jednobuněční, to neznamená, že jsou primitivní a že se z nich během doby stanou sami od sebe komplexnější živočichové. To znamená jen to, že Bůh stvořil život v takové rozmanitosti. Když mluvíme o samovolném zdokonalování organismů, tak zároveň mluvíme i o zdokonalování DNA kódu, neboť stavba jedince je popsána v kódu. Evolucionisté tvrdí, že člověk je na vrcholu vývojového řetězce.

Tak proč má rostlina Paris Japonica 50krát! větší genetickou informaci než člověk? Tedy lidská DNA dlouhá skoro 2m a DNA rostliny paris japonica dlouhá 91m. Vidíme, že složitější zápis nemusí nutně představovat vyvinutější organismus, jak by se to dalo očekávat z evolucionistických principů.

Porovnávání velikosti genomu nám přinese další otázky. Například člověk má 3,2 Gb (miliard párů). Zajímavé je, že ryba Protopterus aethiopicus má DNA dlouhou 130Gb, což je 40x více než DNA člověka. Ryby (fishes) a obojživelníci (amphibians) by měly být předchůdci savců (mammals) a přitom většina z nich má mnohonásobně větší DNA. Tedy z hlediska evoluce by nedošlo k vývoji, ale naopak, v určitém stádiu by muselo dojít k degradaci a redukci genetické informace. Zajímavé, ne?

obr. wikipedia

Když vznikal nový mezidruh, např. z ještěra na ptáka, tak se musela v DNA objevit nová informace o peří a o stavbě křídel. Jak? Odkud? Jedinou dostupnou metodou pro evolucionisty – pokusem a omylem, což nazývají mutací. Už jsme si řekli, že evoluce stále probíhá a v současnosti nic takového není pozorováno, aby vznikaly samovolně nové druhy živočichů nebo pokusy o vytvoření nového druhu.

ZDRAVÝ ROZUM

Mluvil jsem s jedním přesvědčeným evolucionistou a řekl jsem mu, že vznik nového tvora evolucí je asi tak pravděpodobný, jako že by výbuchem na šrotišti vzniklo dopravní letadlo. A víte, co mi řekl? Že statisticky existuje taková pravděpodobnost a tedy že jednou musí to letadlo vzniknout. A on tomu opravdu věřil. Zdá se, že občas je rozumnější použít zdravý selský rozum, než matematicky vyjádřit, že pravděpodobnost takového něčeho je 1:1050. Protože někdy musíme prostě přiznat, že ačkoli je to statisticky přípustné, je to nereálné a nemožné. Vždyť je jasné, že některé procesy při výrobě vyžadují jistou zručnost a nutnost zachování přesného výrobního postupu a použití speciálních nástrojů. Jen pro srovnání, počet hvězd v pozorovatelném vesmíru je přibližně 1024 a počet atomů v této hmotě je 1080. Musí být přitom splněno tolik podmínek, že je to prakticky nemožné. Kdyby to fungovalo, tak básně, hudba, obrázky a filmy by se generovaly metodou pokus-omyl v počítačích v generátorech náhodných čísel. Teď tím nemyslím specifické programy naprogramované inteligentními bytostmi, které to mimochodem také zcela spolehlivě nedokážou.

Spusťme na počítači generátor náhodných čísel a sledujme, jaké obrázky nám budou vznikat. Měl by se občas objevit nějaký pěkný obrázek dívky, pak později pěkná krajinka, nebo alespoň jednoduchý kruh. Jsem přesvědčen, že tam bude jen šum, ačkoli statisticky by tam takové obrázky měly vznikat. Aby vznikl život náhodou, dá se to přirovnat k tomu, jako kdyby náhodou sám od sebe vznikl film s pěkně navazujícími scénami, logickým dějem a přesně pasující zvukovou stopou. Jsem přesvědčen, že je zcela vyloučeno, aby takto vznikla jen dvě po sobě jdoucí filmová políčka s navazující pohybující se scénou a už vůbec ne celý film se zvukem, který průměrně obsahuje více než 100 000 filmových políček, což je v HD rozlišení více než 200 miliard pixelů, přičemž každý pixel má na výběr z miliardy barev. A každá jedna hodnota musí přesně sedět. Náhodou nemůže vzniknout ani nová povídka s nějakou napínavou zápletkou a logickým dějem. Nebo dejme psací stroj netrénovanému šimpanzi a po letech snažení by měla vzniknout alespoň kratičká smysluplná báseň. Také je to utopie. Rovněž je nemožné, aby pokusem a omylem vznikaly nové formy života, ačkoli matematicky na to mizivá šance je.

REGULAČNÍ PROCESY

Když máte v domě regulaci teploty, tak je zřejmé, že je to poměrně sofistikovaný proces a je každému jasné, že to stvořil někdo inteligentní a je to sestrojené na plnění specifické úlohy – tedy na udržování nastavené teploty v domě. Nebo fotoaparát, který je ekvivalentem oka. Člověk má takových regulačních mechanismů mnoho, mnohem složitějších a zde většina lidí připouští, že to vzniklo náhodou. Vzpomeňme pár z těchto regulačních procesů:

  • regulace teploty těla
  • hladiny cukru v krvi
  • tuků
  • trávicích šťáv
  • množství dopadajícího světla v oku pomocí duhovky, což je ekvivalent clony na fotoaparátu
  • zaostřování oka čočkou
  • koordinace pohybu očí
  • řízení stability a rovnováhy
  • řízení pohybu těla
  • vylučování slin
  • vylučování slz
  • regulace enzymů štítné žlázy
  • růstu
  • melatonin – řízení denního cyklu těla
  • regulace erotického vzrušení
  • testosteron
  • endorfiny
  • rychlosti pulsu srdce
  • pocení
  • dýchání (v noci přepne na automatiku)
  • imunitní mechanizmy těla
  • tvorby krvinek
  • množství tekutin v těle
  • regulace obnovy buněk
  • regulace zániku buněk
  • množství jiných regulačních procesů na buněčné úrovni
  • V genomu jsou přesně zakódovány časy, kdy má začít bít srdce plodu, kdy se matce začne tvořit mléko, kdy bude mít matka kontrakce, kdy budou růst zoubky, růst vlasů, tempo růstu, sexuální dospívání; vše je precizně načasované. A to jsem určitě nejmenoval všechny procesy.

Vše funguje přesně tak, jak má. Vždyť je to přece samozřejmé. Jak jinak by to mělo být uděláno? To je jasné, protože to někdo takhle precizně navrhl. Náhoda by něco takového nebyla nikdy schopna sama od sebe udělat.

UZAVŘENÉ CYKLY

NNení vám podezřelé, že vše pěkně do sebe zapadá? Je mnoho precizní uzavřených cyklů. Zde je pár příkladů v přírodě i v živých organismech:

  • fotosyntéza přes den a v noci a dýchání člověka, CO2 – O2
  • koloběh vody – tři skupenství vody
  • kardiovaskulární oběh
  • oko je citlivé na viditelné spektrum, které je nejkrásnější a to ještě i v barvě (červené, modré a zelené receptory)
  • vysílač i přijímač zvukových vln – hlasivky a ucho naladěné na stejné pásmo (člověk, netopýr, ryby)
  • všechny rostliny mají v sobě informaci a potenciál reprodukovat ve zvýšeném množství samy sebe (rostliny neobsahují pouze jedno semínko; kdyby tomu tak bylo, všechno by pěkně vzniklo a přesně tak rychle i zaniklo)
  • všichni živočichové jsou schopni reprodukce a také obsahují kompletní genetickou informaci a postup pro vznik nových jedinců
  • naprosto dokonalé doplnění stavby těla a kompatibilita samce a samičky při každém jednom živočichovi, přičemž ve vnitřní stavbě jsou zcela odlišné orgány, které mají svůj význam a vzájemně se doplňují. Přitom tyto odlišnosti mají přesně logicky definovaný význam. Například rozdíly se týkají specifické reprodukce a není rozdíl mezi mužem a ženou v dalších životně důležitých orgánech, tedy máme shodnou konstrukci srdce, očí a dalších orgánů. Takovou specifickou diferenciaci by náhoda nikdy sama od sebe nedosáhla.
  • dokonalý mechanismus zpracování energie v organismu, který je i zpětně kompatibilní od začátku až po konec
  • trávením vznikají přesně látky, které umí buňky zpracovat
  • sliny obsahují enzymy, které připravují trávení
  • trávicí šťávy v žaludku mají přesně potřebné složení a navíc složením přesně odpovídají druhu přijímané potravy, např. trávicí trakt krávy je přesně uzpůsoben k trávení trávy
  • střeva jsou navržena přesně pro účel předávání živin do krevního oběhu
  • funkce jater má svou přesnou úlohu
  • ledviny dokonale filtrují krev a odvádějí odpadní látky
  • přebytečná energie se dokonale přeměňuje na tuk
  • a co není vůbec samozřejmé, tak tuk se umí zpětně v případě potřeby přeměnit na cukry, které jsou palivem pro buňky. Náhoda to vůbec takhle nemusela udělat, a kdyby to nevěděla, tak tím pádem by každý jedinec zemřel na nadváhu, nebo by se musel u každého jedince odstraňovat pravidelně chirurgicky.

Zde je pěkně vidět, že věci, které jsou pro nás samozřejmostí, tak vůbec nemusely být. Určitě jsem nezmínil všechny fascinující do sebe zapadající procesy. Tato dokonalost je naprosto nedosažitelná pokusem a omylem a už vůbec ne napoprvé bez nepodařených pokusů. Toto vše je jasným důkazem Boha Stvořitele.

MUTABILITA

Když Darwin pozoroval, jak nastávají variace z generace na generaci a přírodní výběr, tak je to podobné, jako kdyby pozoroval chování čísel v třídicím algoritmu, který uspořádává čísla od nejmenšího po největší a rozplýval by se nad tím, jak to pěkně funguje a co to dělá, vše by pěkně analyzoval a popsal. Ale přitom jen pozoroval mechanismy, jak je Bůh učinil v DNA kódu u dokonale fungující tvorů. Ty mutace probíhají v přesně stanovených limitech a mají svá pravidla. Kdyby se jednalo o slepé mutace bez nějakých pravidel, tak mutacemi by vznikaly takové variace, a místo ruky by byla noha a podobné divoké výtvory.

Vezměme si, že modeluji z plastelíny panáčka. Chci mít jiný tvar ruky? Stisknu palcem kde chci a modelína se vyformuje do požadovaného tvaru. Chci nějakou část z jiného materiálu? Žádný problém, vezmu si to a přesně vidím, co udělám. Ale u rostlin a živočichů to tak přece nefunguje! Když chci změnu, musím změnit kód! Ale to není tak jednoduché. Ten kód je postupem pro vznik bílkovin a buněčných postupů a ty ovlivňují tvar, barvu, materiál, vlastnosti a umístění buňky, nebo skupiny buněk. Tedy bez znalosti přesné funkcionality a chování celého mechanismu nelze jen tak náhodně dělat změny ve stavbě těla.

Evolucionisté se nezamýšlejí nad tím, jak ten program zapsaný v DNA vznikl a jak by se mohl vyvíjet, resp. které části z něj vypustit.

6

Je to v podstatě program a dnešní programátoři vědí, že stačí v kódu udělat malý překlep, nebo zapomenout jen středník, nebo uzavřít závorku a celý program přestane fungovat. Při vývoji kódu se nedá ani jen mluvit o nějaké náhodnosti. Nad každým příkazem je třeba přemýšlet a psát to v návaznosti na ostatní části programu s přesně vytčeným cílem. Myslet si, že nový vývojový druh vznikne sám od sebe náhodnými procesy, je přesně totéž, jako předpokládat, že stejnými náhodnými procesy vznikne nová verze operačního systému Windows. Tak, jako u tohoto příkladu je úplně každému jasné, že nové Windows takto přece vzniknout nemohou, stejně musí být jasné, že žádný tvor také nemůže takto vzniknout. Tak jako je tam potřebný tým inteligentních programátorů, tak je potřebný při vzniku života inteligentní tvůrce – Bůh.

Chtít po slepé mutabilitě nějakou změnu v těle nějaké bytosti by bylo přesně to samé, jako kdybyste posadili pětileté dítě k počítači s 3D tiskárnou a chtěli byste po něm, aby například na výsledné kostce zaoblilo hrany v určitém poloměru a ono by začalo ťukat do klávesnice básničku, co se naučilo ve školce a nějaké jiné znaky :) Asi se smějete, ale přesně takovou šanci by měla mutabilita při tvorbě nového druhu. Navíc je třeba začít psát program na přesně určeném řádku, podle přesné syntaxe a jednotlivé příkazy musí být v absolutně přesném pořadí. Věděli jste, že DNA kód má stanovenou sekvenci znaků pro určení začátku a konce zápisu? Ten jazyk má přece nějakou syntaxi, pravidla a kontrolní mechanismy. Když chci nějakou změnu, musím vědět v první řadě, co chci změnit a jak má vypadat výsledek. Z toho vyplývá, že musím přesně vědět, jaké změny v proteinech a enzymech té změny dosáhnou a toto pak následně i umět nakódovat do DNA. Ale slepá mutabilita přece nic takového neumí. Každý, kdo se již setkal s programováním, vám to potvrdí. Ten program má mimochodem 3,2 miliardy znaků. Už jsme si řekli, že tyto mechanismy sám Bůh vložil do DNA, nejsou tam samy od sebe a už vůbec to nejsou náhodné procesy, které by vznikly samy od sebe, jak to učí evoluční teorie.

Změnu ve stavbě člověka není možné ovlivnit vůlí. I kdybych si moc přál, abych měl řekněme oči i na temeni hlavy, tak můžu na to myslet i každý den a oči mi tam nenarostou, ani mému potomstvu. Nebo v rodinách, kde jsou po generace sportovní plavci, není pozorováno, že by se jim začaly tvořit mezi prsty plovací blány, přestože by si to i velmi přáli.

Mutabilita funguje POUZE v rámci jedinců téhož druhu, tedy mezidruhové zobecnění nebo přenesení tohoto principu na celý život obecně NEBYLO NIKDY pozorováno a je proto nesprávné. V přírodě není pozorováno a není možné křížení jedinců jinak, než pouze v rámci svého druhu. Tedy nemůžeme to zobecnit ani na skupinu ptáků, neboť není možné křížit orla s vrabcem, pštrosa se slepicí a podobně, a tady evoluce už selhává v samotné své podstatě, jak je definována dnes, jako univerzální obecná teorie vzniku života na zemi, neboť tento proces se děje JEDINĚ v rámci jednoho druhu.

Další chybou je, že mutabilitu také nelze zobecnit. Výběrem, ať již přirozeným nebo umělým, se dají cíleně vyšlechtit, například u koní, jedinci s určitými predispozicemi, např. silné tažné koně, rychlé jezdecké koně, apod. Nikdy však nebylo pozorováno, že by se mutací jedinců jednoho druhu vytvořil jiný, respektive nový druh, tedy potomci koček byli a budou vždy jen kočky a to platí pro všechny druhy. Tedy mutací vznikají jen variace téhož druhu, NIKDY však nový nebo jiný druh, který by přinášel další generace.

Zobecnění mutabiblity nemá opodstatnění v pozorováních a její přenesení na vznik nových druhů je tedy absolutně nesprávné a nemá oporu ani v pozorováních, ani ve vykopávkách.

ŽÁBA V HRNCI

Znáte ten příběh o žábě? Říká se, že když hodíte žábu do horké vody, tak ji to popálí a ona vyskočí ven. Avšak když ji dáte do hrnce se studenou vodou a až pak budete vodu postupně zahřívat, ona se uvaří. A přesně tohle se nám stalo s evolučními názory.

Evolucionisté vidí v těchto dvou obrázcích jediný rozdíl a to pár milionů let, než se z opičích předků vyvinul člověk a pokládají je vlastně za vzdálené příbuzné. Při troše představivosti a s přimhouřeným okem by se tomu dalo i uvěřit.

Podívejme se na tuto evolucionistickou představu z většího časového odstupu. Jak tvrdí evolucionisté, tak veškerý život na naší planetě vznikl někde ve vodě z jednobuněčného organismu. Vidíte, tady už ta podobnost není ani zdaleka tak zjevná. Odmysleme si na chvíli nyní všechny živočichy, které Bůh stvořil, a dívejte se jen na tyto dva organismy. Tady už to chce opravdu divokou představivost, když vám bude někdo tvrdit, že jen tak, samo od sebe, se z těchto buněk vlevo vyvinul tento člověk. Aby zmátl vaši představivost tak bude tvrdit, že to vzniklo během milionů a milionů let. Člověk si řekne: “Tak během takové dlouhatánské doby to už asi je možné”. Uvědomme si, jaké síly a procesy při tom probíhaly. Ano, tušíte správně, toto všechno muselo proběhnout úplnou náhodou.

Některé věci člověk postřehne napoprvé a umí hned rozlišit zásah inteligentní bytosti. Člověka obklopuje příroda a živé bytosti od prvního pohledu, když otevře oči, a celé okolí se mu stane samozřejmé. Evoluční názory jsou velmi rozšířené a už od dětství se nám vštěpují, a proto je dosti obtížné osvobodit se od této šablony. Na chvíli si představme, že někdo by si neuvědomoval sám sebe a prožil by sám celý život na Marsu. Kdyby najednou spatřil byť jen mouchu, myslím, že by mu bylo hned jasné, že to je výtvor inteligentního stvořitele a nepochyboval by o tom ani na chvíli, neboť by nebyl ovlivněn stereotypy, okolím a jinými názory. Určitě by věděl spolehlivěji rozeznat, co je možné náhodou a co už je nad možnosti této metody.

GENOVÉ MANIPULACE

Ačkoli už umíme přečíst celý genom, nemáme nad ním kontrolu. Neumíme si například při vznikajícím miminku cíleně nadiktovat, že bychom chtěli, aby mělo zelené oči, výšku 180cm, blond vlasy, mělo špičatý čumáček a znaménko na líci. Genetičtí inženýři si již hrají s DNA a dělají kdejaké modifikace, například kukuřice odolná vůči škůdcům. Měníme si jen tak geny a máme radost z toho, jak nám to pěkně jde. Je to však velmi riskantní záležitost. Nikdo z nás neví přesně, jaké následky mohou mít v budoucnu takové změny na lidi a přírodu. Jaké ostatní věci ovlivní změny v pár genech. My nevidíme celkové souvislosti a návaznosti těchto propracovaných mechanismů. Můžeme takto nevědomky vypustit do světa nějakou modifikovanou DNA, která může způsobit vyhynutí života na zemi.

Je to podobné, jako kdybychom vzali člověka z ulice do nejmodernější jaderné elektrárny budoucnosti s mnoho tisíci spínačů a ovladačů a on by začal jakkoliv přepínat páčky a měl velkou radost z toho, jak pěkně se vychylují ručičky na ukazatelích… ale do kdy? Člověk to myslí vždy dobře, ale aby to nedopadlo, jako když Číňané v roce 1958 chtěli zvýšit úrodnost rýže. Řekli si, vyhladíme všechny vrabce v zemi a budeme mít vyšší úrodu rýže. To se jim také podařilo. Skoro všechny vrabce vyhladili, ale stal se pravý opak, než zamýšleli. Následkem toho se jim přemnožil hmyz a úroda byla historicky nejnižší. Nebo když se přemnožily v jednom jezeře řasy, tak vznikl moudrý nápad nasadit tam agresivní asijské ryby a opravdu se to podařilo. Řasy zmizely. Avšak při povodních se tyto agresivní ryby dostaly do okolní krajiny a začali ničit původní druhy. Nebo nasazení zajíců do Austrálie. A tak by se dalo pokračovat dál v příkladech, kdy člověk vzal iniciativu do svých rukou a snažil se po svém zasáhnout do situace. Člověk se zaměří jedním směrem, ale nedokáže odhadnout celé spektrum následků a souvislostí a úder přijde nečekaně z opačné strany.

VYKOPÁVKY

Ve vykopávkách se našly lebky, které se podobaly lidským, měly jiné stavební rysy, jako lebka dnešního člověka a to evolucionisté předkládají jako důkaz evoluce. Jak jsme si ukázali, tak možné jsou změny stavby těla pouze v rámci jednoho druhu. Tedy mohlo se stát, že před časem mohl mít člověk jiné rysy ve stavbě těla. To však jedině v rámci svého druhu, a není pozorováno, ani možné překročit hranici lidského druhu. Tedy žádný důkaz evoluce, jen možná změna některých rysů ve stavbě kostry člověka. To samozřejmě neznamená to, že nutně ranní člověk byl přihlouplý a neinteligentní. Jistěže neměli znalosti přibližující se dnešním poznatkům. V knížkách jsou sice nakreslení tito lidé shrbení, chlupatí, rozcuchaní a s nepříčetným vzezřením v obličeji, ale to je způsobeno bujnou fantazií autora a snahou přizpůsobit si fakta své teorii. A přitom to ani nutně nemusí být ve vykopávkách všechno kosti patřící člověku. Navíc se našly otisky člověka a dinosaura ve fosilizované hornině hned vedle sebe, což je podle evoluční teorie zcela vyloučeno, neboť by se neměly vyskytovat současně. V hornině z téhož období se našlo železné kladivo se zkamenělou rukojetí. Chemické složení toho kladiva je přitom zcela odlišné od železa vyráběného současnými technologiemi, neboť neobsahuje žádný uhlík. Toto evolucionisté spolehlivě přehlížejí, protože to vůbec nepasuje do jejich teorie a dokonce ji zcela rozvrací.

7

8

POROVNÁNÍ GENU A STAVBY TĚLA

Oblíbeným důkazem evolucionistů je porovnávání genů člověka s ostatními tvory. Se šimpanzem uvádí podobnost genů na 94-98% a to je podle nich důkazem, že šimpanz je naším předkem. Věděli jste, že člověk má s obyčejným banánem genom shodný na 55%. Znamená to tedy, že banán je naším předkem? Nebo že člověk je vlastně z poloviny banánem? Pochopitelně ani jedno tvrzení není pravdivé. Znamená to jen to, že Bůh použil při zápisu vzniku člověka podobné stavební prvky, složení, stavbu a konstrukci orgánů a kostry, jako u šimpanze. To ovšem neznamená, že je naším předkem, to znamená pouze to, že má podobnou konstrukci těla a podobné stavební prvky a z toho plyne podobnost konstrukčního zápisu v DNA. Tedy metoda porovnávání genomu není důkazem evoluce, ale podobnosti konstrukce a složení těla a tedy vůbec nic nedokazuje o předcích.

Evolucionisté také s oblibou tvrdí to, že podobnost stavby ruky člověka s jinými tvory je důkazem evoluce. To je samozřejmě také omyl. Je to jen důkazem toho, že máme společného designéra a že se mu konstrukce ruce osvědčila, tak ji použil s různými modifikacemi u různých živočichů. To je všechno.

Nebo podobnost embryí některých živočichů v raných stádiích dávají jako důkaz evoluce. Podívejte se na tento obrázek. Vznikly zde na první pohled čtyři stejné objekty a zdají se být na vlas úplně stejné.

Záleží však na úhlu pohledu, z jaké perspektivy a v jakém světle se na věc díváte. To, že se něco na sebe podobají, nemusí znamenat nic jiného, ​​než to, že tvůrce použil nějaký princip dělení buněk, a tím pádem je to na chvíli podobné.

VŠE DOKONALE PASUJE

Jako další věc bych chtěl poukázat, že KAŽDÝ zdravý živočich na zemi je dokonalý a životaschopný. VŠICHNI zdraví živočichové jsou tak dokonalí, že není vůbec nutný zásah člověka, že by musel chirurgicky napravovat u všech jedinců nějakého druhu nějaký vývojový defekt, který by byl nevyhnutelným průvodním jevem evolučního procesu, kdyby nějaký vůbec byl. Mohlo se například stát, že chodidla u každého jednoho člověka by byla v nesprávném směru. Nebo hlava by byla opačně, atd. Nic takového není vidět. Vše je naprosto perfektní. V bibli je psáno, že Bůh s tím byl spokojený a to je i vidět.


obr. wikipedia

Všechny orgány mají potřebné součásti k plnění své funkce a tvarem a složením přesně plní svou roli na správné fungování celého orgánu. Například vezměme si ucho. Bubínek, kladívko, kovadlinka, třmínek, šnek a ostatní. Nic není navíc a nic nechybí, všechny částečky mají správný tvar, jsou ze správného materiálu, jsou ve správném pořadí a celé je to navrženo na specifickou funkci, kterou plní dokonale: vnímání zvuku. Oko – přesně to samé. Plíce, srdce, ledviny, játra, zkrátka každý orgán je dokonalý do nejmenšího detailu. Vše funguje jak má. Nebo kostra. V páteři má každý obratel přizpůsoben sousedním obratlem a vše pevně drží.

Další fascinující vlastností živých tvorů jsou samoopravné procesy. Když si zlomím nohu, tak prasklinu mezi kostmi vyplní kostní tkáně, když se poraní kůže, rána se zacelí kožními buňkami, céva sroste také stejnými buňkami, když ztratím nebo daruji krev, doplní se. To vše jsou vysoce sofistikované procesy, ale protože to funguje přesně tak, jak by se očekávalo, nikdo se ani nezamýšlí, že to není až tak samozřejmé.

DOKONALÉ STVOŘENÍ

Každá část těla obsahuje přesně ty nezbytné prvky, které jsou nezbytné k provádění přesně určené funkce a nic tam nechybí, nic není navíc, vše má správný tvar, vše je ze správného materiálu, vše správně navazuje na sebe a to při každém žijícím jedinci a na první pokus. Všechno je překrásné. Proces dělení buněk je obrovským zázrakem. Není to však bezhlavé dělení, to by vznikla hmota, jako když kyne těsto na chléb nebo podívejme se na tvar nádoru. To je dělení bez vyššího účelu. Při vzniku nového života se buňky dělí, zdánlivě nic to dělení neřídí a přece každá buňka ví, jakou část těla má přesně vytvořit, jaký má mít tvar a zda z buňky vznikne sval, kost, krvinka, nebo průhledná výplň oka. Buňky vědí, kterým směrem se dělit a kdy přestat s dělením. Není samozřejmostí, že během celého procesu růstu do sebe přesně zapadají všechny sousední části těla. Tedy lůžko kyčelního kloubu je stále přizpůsobeno tvaru kosti, která se v něm pohybuje. Nestane se to, že by se to pouzdro zvětšilo více nebo do nesprávného tvaru a kost by z něj vypadla. Každá jediná na sebe navazující kostička v těle se zvětšuje přesně s ohledem na sousedící kostičky po celou dobu vývinu. Pro oko, srdce, mozek a jiné orgány to platí také. Samozřejmě toto mistrovství naprosté dokonalosti pozorujeme v celém stvoření. To by nebylo absolutně možné pro “náhodné” procesy mutability tak, jak to definovali evolucionisté.

Zázrak bijícího srdce se nedá odůvodnit tak, že v nějakých buňkách došlo k pravidelným křečím :) Kdo jednou dostal křeč do nohy tak ví, že křeč je na míle vzdálený od kontrakcí srdce. Srdce udělá v průběhu života člověka tak miliardu úderů. Bez zastavení, bez nejmenší přestávky. Rychlost úderů se přitom přizpůsobuje zátěži. Srdce má dokonale vyvinuté komory a chlopně a všechny cévy jsou správně napojeny. Přitom činnost srdce je zcela nezávislá na našem vědomí, je zcela automatická. Kdyby se člověk musel vědomě soustředit na každý jeden úder srdce, tak by bylo už dávno po životě na zemi. Tak toto všechno, přátelé, je statisticky zcela vyloučeno, že by mohlo vzniknout náhodou, a už vůbec ne na první pokus. My se snažíme jen objevovat, jak důmyslně to Pán stvořil. Toto je tajemství samotného Boha a my jen s pokorou můžeme vzdát hold.

ZACYKLENÝ PROBLÉM

Evoluce neumí nijak dát odpověď na otázku, co bylo dříve, vejce nebo slepice. To je samozřejmě problémem všech živočichů, kteří se líhnou z vajec, tedy, hadi, ptáci, želvy a jiní. Tento problém evoluce je však mnohem závažnější a rozšířenější, než by se zdálo. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak vznikl první savec? Kde se vyvinul, pod stromem? Nebo někde v louži na zemi? V těle jaké matky se vyvinul první lev? Vždyť byl první a tudíž v té době žádná matka neexistovala! Ženy, které absolvovaly rizikové těhotenství, by vám uměly vyprávět, jaká je to křehká věc. Přemýšlet o vývoji plodu mimo tělo matky, je přinejmenším utopie. Víme, že velmi mnoho tvorů potřebuje pro svůj vývin matku a tudíž tento problém je velmi široký. Zde pěkně vidíme, že hlavní motory evoluce, mutace a přírodní výběr, zde dostávají řádné trhliny.

MILIONY A MILIONY LET

Dalším mýtem, který si hned vyvrátíme, je že vývoj živých organismů dosáhl tohoto stupně vývoje v průběhu milionů a milionů let. Zkusme si představit, jak se asi mohl vyvinout první trocha vyvinutější jedinec. Mutací (náhodou) na několikátý pokus vznikl jedinec. Tento však neměl správně zapojenou jednu tepnu, tak nepřežil. V dalším pokusu, z mnoha zmetků, měl srostlá ústa a neměl dírky v nose, tak se udusil. V další mutaci vznikl jedinec, který měl všechno v pořádku, ale oční bulvy nebyly z průhledného materiálu, takže nic neviděl a zahynul hlady, protože si nemohl najít žádnou potravu. Připusťme, že další se narodil úplně v pořádku, ale jeho matce evoluce zapomněla vytvořit mléčné žlázy, tak chudáček zahynul hlady. Dalšímu se zapomnělo spustit srdce. Jiného kosti nepasovaly k sobě a byla z něj hromádka masa a kostí. Jinému zcela chyběla játra. A takto bych mohl pokračovat snad do nekonečna. Nefunkčních věcí v organismu by bylo v jednom čase mnohem více a ne jen jedna. Stačí jediná nesrovnalost ve stavbě těla nebo v jiných okolnostech a jedinec nepřežije. Může být všechno úplně dokonalé, ale pokud jedna jediná maličkost nebude v pořádku, nic z toho nebude. Snad nemusím ani zdůrazňovat, že s každým neúspěšným pokusem se zcela vytrácí celá posloupnost a jde se od nuly.

Dalším faktem, který je nesmírně důležitý, je to, že NAJEDNOU; současně; ve stejném okamžiku se museli najednou vyvinout i sameček i samička. A samozřejmě že to nemohlo být tak, že jeden se vyvinul zde a druhý o deset tisíc kilometrů dál. To by asi nefungovalo, však? :) Každý matematik vám potvrdí, že když nastane nějaký kýžený stav v pravděpodobnosti 1: miliardě, tak je statisticky dokázáno, že další shoda u takto složitého jevu nastane až po mnoho a mnoho milionech pokusů a je tedy zcela vyloučeno, aby bezprostředně hned po sobě nastaly dvě shody. Tedy pokud by vznikl muž, tak by žena podle tohoto principu vznikla možná o několik milionů let a to by také nefungovalo, protože by neměla s kým zplodit potomstvo. Jen připomenu, že navenek mají téměř stejnou stavbu těla, ale přitom totálně odlišné reprodukční orgány, které musí být vzájemně kompatibilní a přitom by ještě všechny životní funkce měly fungovat tak, jak mají. A tato brutální náhoda by se musela opakovat u každého zvířete, které žije v páru. A to není ještě všechno. V jejich genomu musí být zároveň ve stejném momentu obsažené kompletní informace o jejich současné stavbě a vývoji těla, jak samce, tak i samičky, s přesnou informací i o tom nejmenším detailu těla každého z nich a musí být vzájemně kompatibilní. Víme, že vědci se pokoušeli o mezidruhové křížení, avšak bez úspěchu. Vysvětlete mi prosím, jak se mohou vyvíjet reprodukční orgány, když jakákoliv nejmenší nesrovnalost by automaticky vedla k úplnému zániku toho druhu, protože další generace v potomstvu by nepřišla na svět. A zároveň celý organismus musí být v té době 100% funkční. Nebo jak se rybě ve vodě budou vyvíjet postupně po malinkých krůčcích žábry? Pokud nebudou hned na první pokus absolutně fungovat, tak se ta ryba udusí a evoluce skončila. Totéž platí o vývoji srdce; a vůbec množství životně kritických orgánů. Co jsem tím chtěl říct? Že daný živočich se nevyvíjel miliony let, ale všechny podmínky pro život musely být splněny všechny současně, NAJEDNOU a to během JEDINÉ generace!!! Tedy žádné miliardy let, ale jedna jediná generace, lépe řečeno v momentě, když to Bůh všechno stvořil svým slovem. Uvědomili jste si to někdy? V tomto světle se evoluční teorie rozpadá na prach. Je hezké sledovat žijícího tvora, jak ho stvořil Bůh, ale vidíme, že tyto metody se nedají zobecnit na globální princip vzniku života.

TVRDÝ OŘÍŠEK PRO EVOLUCI

Kdyby byly v oku namísto světlocitlivé žluté skvrny chuťové pohárky, namísto bubínku v uchu by byla čočka z oka, ledviny by chyběly úplně a místo srdce by byl močový měchýř. Jak by si s tím slepá evoluce mohla poradit. Pokusy a omyly by to nenapravilo ani za triliony let, zkrátka NIKDY, protože náhoda by netušila, jak to má být správně. Těch omylů by mohlo být samozřejmě současně i více. Jak jsme si ukázali dříve, tak úplně všechny orgány by musely správně zapasovat v jednom okamžiku. Zde vidíte jasný důkaz toho, že za tím vším stojí inteligentní tvůrce – Bůh. Jaká je prosím pravděpodobnost, že by slepá evoluce náhodnými pokusy a omyly vytvořila takový naprosto dokonalý organismus? A to samozřejmě není jen jediný organismus, ale každého živého tvora na zemi!! Pro náhodu nedosažitelná meta.

EXPERIMENT

Dalším tzv. důkazem evolucionistů je známý Millerův-Ureyů experiment, když se elektrickými výboji podařilo za určitých podmínek vytvořit různé aminokyseliny z vody, metanu, amoniaku a vodíku. Nevytvořily se však žádné nukleové kyseliny. Ukázalo se však, že zem měla v raných stádiích zcela jiné složení atmosféry a experiment s tímto složením přinesl úplně jiné výsledky. A to už nemluvím ani o tom, že taková atmosféra by zabila všechno živé. To je podobné, jako kdybych po objevení železa v rudě začal jásat, že už vím, jak vzniklo auto. Samozřejmě že bez tvůrce není žádný výtvor.

ŽIVOT VE VESMÍRU

Najdou se i tací, kteří tvrdí, že život na Zemi je mimozemského původu. To samozřejmě neřeší věc, jen problém odsouvá na jiné místo.

Víme, že se mnozí snaží najít ve vesmíru mimozemský život. Toto snažení má kořeny také v matematické pravděpodobnosti, že v takovém velkém množství hvězd přece musely být někde statisticky podmínky vhodné pro život. Nyní vidíme, že to není o vhodných podmínkách, ale o rozhodnutí Stvořitele. Nebo je známá i myšlenka, že by bylo plýtváním místem, kdybychom byli jediní v celém vesmíru. Dám vám otázku. Kolik ubude z nekonečného prostoru, když z něj oddělíme část velkou jako náš vesmír? Nekonečno je přece nekonečné. Bůh není limitován našim časoprostorem a to, co se nám zdá gigantické, Bůh pokládá za drobeček.

TROCHA VĚDY

Znáte přísloví: “Bez větru se ani lístek nepohne“? Víte, že to je v podstatě základní vědecký zákon – princip kauzality, který definuje, že každý jev musí mít svou příčinu. To znamená, že nic, opakuji NIC, se nestane jen tak bez příčiny. V podstatě věda se na základě tohoto zákona musí zabývat odpovědí na otázku, co bylo prvotní příčinou. Co způsobilo velký třesk, nebo co věda považuje za vznik vesmíru. Podle tohoto zákona muselo tento jev něco způsobit. Co bylo na úplném počátku? Je to zdá se začarovaný kruh a věda se alibisticky bezmocně zbavila tohoto problému přesunutím do filozofie. Bible dává odpověď i na tuto otázku v první kapitole evangelia podle Jana a na začátku knihy Genesis. Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic z toho, co povstalo. V něm byl život a život byl světlo lidí.

První termodynamický zákon říká, že energie v izolované soustavě je neměnná. To znamená, že energii nelze vyrobit ani zničit. To říká fyzikální zákon. Tak odkud tedy je veškerá energie ve vesmíru? Někteří říkají, že se tu objevila po “Big Bang”. Ale zákon přece říká, že energii nelze vyrobit! Co tedy vybuchlo a odkud to vzalo tolik energie? Toto je také vědeckým důkazem existence Boha. Jedině všemohoucí Bůh, který nemá počátek ani konec může něco takového stvořit. Stačí Jeho slovo a věci se dějí.

Samotnou podstatou vědy je zkoumání a definování zákonitostí jevů a procesů kolem nás, které se dají dokázat nebo vypočítat. Bylo by nerozumné tvrdit, že to, co neumíme experimentálně dokázat, vůbec neexistuje. A toto je kamenem úrazu pro lidi. Proč? Neboť my jen objevujeme a pomalu přicházíme na to, jak to vlastně Bůh všechno vymyslel a udělal. Věda bude přicházet do slepé uličky, pokud nepřipustíme, že Bůh skutečně existuje a je stvořitelem všeho. Zdá se být nevědecké a slabošské, kdyby věda připustila, že za tím vším je Bůh, ale jen toto je jediným východiskem.

Člověk se někdy ve své pýše pokládá za pána všeho stvoření a za vrchol moudrosti. Vymýšlíme mnohé bizarní teorie a prohlašujeme je za pravdivé a přitom víme, jakou máme náchylnost mýlit se. Je to pěkně vidět například na teoriích o vesmíru nebo o částečkách na atomových úrovních, jako mnohdy slibně vypadající teorie, byly časem zcela vyvráceny. Člověk, vrchol inteligence a tvorstva. Vždyť jen se podívejme na to, o čem si člověk myslel, že to bude dokonalé a fungující. Davinciho helikoptéra nebo jeho přístroj na létání pro člověka, kde měl mávat křídly. Vrcholná díla lidského génia a přece jsou to zmetky neschopné letu, které byly jen odkoukané z přírody. Nebojme se připustit, že je tu někdo větší než my. Není to projevem slabosti, ale vyzrálosti.

ČEMU VĚŘIT?

Každý člověk by měl umět rozeznat výsledek náhody a dílo Stvořitele. Celý vesmír a tedy i vše, na co se jen podíváme na Zemi, je dílem Stvořitele, ale v neživé přírodě na hmotu působí pouze fyzikální zákony, tak to není tak výrazně patrné a pokládá se to za náhodné. Všechny zákonitosti, fyzikální konstanty jsou mimochodem také precizně nastaveny a i samotný Einstein věřil, že za tím musí být Stvořitel. Evoluční teorie nás tak dokonale oblbla, že zdánlivě jasné rozhodnutí již jasné vůbec není, a to díky dokola opakovaným názorům evolucionistů, které slýcháme z každé strany. 100x opakovaná lež se stává pravdou.

Vezměme člověka a mnoho jiných tvorů, které mají symetrické tělo. A víme, že to není otrocká symetrie, neboť vnitřní uspořádání orgánů není symetrické. Jaká je šance, že by mohla náhoda vytvořit takovou symetrii. Myslím, že nulová. Navíc muž a žena jsou navzájem pro sebe atraktivní a krásní. A to platí v celém stvoření. Feromony samičky jsou přitažlivé právě pro samečky jejího druhu. Jelena sexuálně nepřitahuje nějaký divočák, ale pro něj atraktivní, k němu patřící, samice a vyhledává ji přesně, když je na to čas. A toto rozdělení do párů pěkně funguje v celé přírodě.

MOBIL A ČLOVĚK

Snad každý má už svůj telefon. Mnozí mají dokonce smartphone. Je to složité zařízení se svým procesorem, pamětí, baterií, kterou je třeba dobíjet, několik megapixelovým fotoaparátem, mikrofonem, reproduktorem atd. Umí to dělat výpočty, uchovávat fotografie a videa, komunikovat. Zkrátka velmi složité zařízení. Každému je jasné a NIKDO na zemi o tom nepochybuje, že ten telefon někdo vyrobil. Podívejme se na člověka. Dokáže všechno, co jsem zmínil, co umí ten smartphone. Oko člověka je mnohem citlivější, než ten nejlepší fotoaparát v telefonu, máme sluch a umíme také komunikovat; také potřebujeme dobíjet své baterky v ledničce :), máme větší paměť, umíme dělat matematické operace v hlavě, a náš procesor (mozek) je výkonný jako superpočítač, umíme se navíc pohybovat a dokonce i plodit děti; ale to nejdůležitější je, že máme inteligenci a schopnost tvořit nové věci a kreativně přemýšlet. Ještě k tomu máme duši, která je vlastně naší podstatou a jednou bude stát před svým Stvořitelem, když se nás Pán bude ptát, jak jsme využili čas, který nám naměřil.

A tady každý uvěřil evolucionistické lži, že to vzniklo jen tak samo od sebe během milionů let. Není to divné?!? O co vyspělejší je člověk od mobilního telefonu,tak proč o mobilu nepochybujeme, že má svého tvůrce a o člověku to popíráme.

JSME TU NÁHODOU?

Darwin a evolucionisté tvrdí, že člověk je jen jakýmsi výše vyvinutým zvířetem s šimpanzími předky. Po smrti biologické funkce vyhasnou a nastane nicota – konec.

Bůh tvrdí, že člověk je stvořen k Jeho obrazu a ostatní tvorové jsou zde stvořené pro něj. Smrtí pro nás nic nekončí, naopak, Ježíš nám získal vstupenku do Boží přítomnosti; těm co Ho neodmítli. Nejsme díla náhody, jsme Boží stvoření, a jestliže Ho přijmeme do svého života, tak budeme i Božími dětmi a Jeho syny a dcerami a dědici Božího království.

ADAMOVO ŽEBRO

Asi znáte biblický příběh o stvoření člověka z knihy Genesis, jak Bůh vyndal Adamovi žebro, místo doplnil masem a z žebra stvořil ženu. Gn 2,21-22 Víte, že Bible se i v tomto přesně shoduje s vědou? Není náhoda, že v Bibli je zmíněno žebro a ne zub, nebo palec. Člověk má 24 žeber. Pokud tedy jedno vybereme, dostaneme číslo 23 a to je přesně počet chromozomů v reprodukční buňce. Žebra jsou v párech, i chromozomy jsou v párech. Věděli jste, že oproti ženě, muži v těle chybí jeden chromozom X, který nemá pár! Podívejte se, každý jeden chromozom v těle ženy má svůj pár, i X. A právě chromozom X, který mimochodem také rozhoduje o pohlaví, má muž jen jeden a při něm je doplněn chromozom Y. Bible je i v tomto naprosto přesná, jen je to vyjádřeno terminologií odpovídající tehdejšímu stupni poznání a vyjadřování. V Bibli je mnoho věcí vyjádřených podobenstvími a toto by mohla být také jedna z nich.

Chromozomy člověka

 

obr. wikipedia

NĚCO VÍC

Ježíš řekl: V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby tomu tak nebylo, byl bych vám řekl, že vám jdu připravit místo?! Když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Tedy sám Ježíš nám připravuje místo v nebi u nebeského Otce. Představ si to, TY máš v nebi připravené místo. My se tam nastěhujeme, když se zastaví srdce našeho pozemského příbytku. Zkus si představit nádherný velký dům v nejkrásnější části tvého města, kde bydlíš, a ty přijdeš, zaklepeš, a když ti otevře Pán domu, řekneš: Dobrý den, já jdu k vám bydlet, protože můj dům se už rozpadl; stěhuji se k vám. Neznáme se sice, ale vcelku slušně jsem žil, ani nikoho jsem nezabil. Nicméně představ si, že už jsi slyšel o tom Pánu, ale naprosto tě dosud nezajímal, ignoroval jsi ho a nechtěl si s ním mít nic společného. Možná jsi se mu ještě i vysmíval a nepěkně o něm mluvil. Nebylo by arogantní chtít se nyní k němu nastěhovat? Do nebe se nedostaneš pro svůj bezúhonný život. Hřích je to, co nás odděluje od svatého Boha. Mnozí žijí ve lži, že oni vlastně ani nemají hříchy. Bůh nám tu zanechal naštěstí knihu, v níž jsou napsané Jeho slova, doporučení a příkazy od samotného Stvořitele. Je tam napsáno: kdo si myslí, že je bez hříchu, je lhář. 1 Jan 1,8

Snad každý z nás už v životě zalhal nebo něco ukradl. Muž, který jen žádostivě pomyslí na ženu, už zhřešil. Nebo kdo se jen zlobí na někoho, zasluhuje smrt. (Mt 5,20-22; Mk 10,19; Mt 5,28-30) Kdybychom nyní stáli před Hospodinem a byli bychom souzeni podle Bible, každý z nás je vinen. Pokud se porovnáváme s ostatními lidmi, můžeme si připadat čistí jako sníh, ale ve srovnání se svatým Bohem jsme všichni nehodní a svými silami nejsme schopni přiblížit se k Bohu. Ve svatém písmu je na mnoha místech napsáno, že takový žadatel o nebeský příbytek bude vyhozen do temnoty a tam bude plakat a skřípět zuby. Pokud jsi dosud ignoroval Pána, našeho Stvořitele, máš dobrý důvod být vyděšený.

Možná si říkáš, že na Boha budeš mít čas, až budeš starý a v důchodu občas zajdeš do kostela. Jak víš, jestli budeš ještě žít příští týden? I víra je dar od Boha a není samozřejmostí. Znám staršího muže, který říkal: “Jak moc bych chtěl uvěřit, ale teď se mi už nedá.” Nepromeškej svůj milostivý čas a neodkládej to. Udělej to teď. Naštěstí řešení je docela jednoduché.

Ježíš už za tebe zaplatil výkupné svým životem. Rím 5,6-11 Ty už nemusíš umřít, nebe je otevřené. Proto je nezbytně důležité vybudovat si vztah s naším nebeským tatínkem. Uznat si hříchy, odvrátit se od nich a očišťovat se pokáním ve svátosti smíření. Hledat Ho, žádat každý den Jeho vůli, posilovat se v eucharistii, snažit se co nejvíce o Něm dozvědět, projevovat Mu úctu a chválu, jakou si právem zaslouží, opětovat mu Jeho lásku k nám, abychom s Ním mohli trávit společné chvíle v radosti. Bůh až žárlivě touží po tobě a chce tě celého. To je smyslem naší existence. Nemluvě o tom, že s Bohem se mnohem lépe překonávají obtíže, kterých je v dnešní době tak mnoho. Život s Bohem není nuda, naopak, je to dobrodružství. Bůh má pro každého z nás připravený plán a je na nás ho poznat a plnit.

Mnozí pokřtění křesťané denně zažívají to, že Bůh je živý a nejsme mu lhostejní a já to mohu jen potvrdit. Jen je třeba se otevřít Bohu, nebát se říci mu své ANO a každý jeden z nás bude moci zažívat úžasný zázrak Boží přítomnosti. Určitě to stojí za to, protože život máme jen jeden, jen jeden pokus na to, abych se sám rozhodl o tom, zda přijmu pozvání našeho Stvořitele, kterým nás všechny volá k sobě. Mohu to ignorovat a být k tomu lhostejný, ale tímto si nevědomky vybírám tu druhou možnost, život ve věčném odloučení od milujícího táty, život ve věčném trápení. Zdá se to být tak jednoduché, ale i navzdory tomuto všemu většina lidstva kráčí ve tmě do propasti. Je tak jednoduché zachránit se. Nemusíš se obávat, že by tě nepřijal. Pojď k Němu takový, jaký jsi. Pokud nevíš, jak začít, tak vytrvale úpěnlivě volej z celé duše na Boha a on tě vyslyší. Stačí přijmout Jeho pozvání, vpustit Ho do svého nitra a předat mu svůj život. V Bibli se říká: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl život zachránit, ztratí ho, ale kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Vždyť jak prospěje člověku, kdyby získal celý svět, a své duši by uškodil?! Nebo za co vymění člověk svou duši?! Neboť Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho skutků. Překonej své strachy a obavy, že by sis zničil kvůli němu svůj život. To je satanova lež. Bůh ti dal život a chce na oplátku od tebe, abys řekl: Stojí to za to, protože tento krátký život je jen krátké nic oproti nádherné věčnosti. Volba je jen v tvých rukách. Bůh ti dá nové srdce a věci tohoto světa budeš pokládat za nic, osvobodí tě od závislostí. Ježíš je jediná cesta k Otci.

Na nebe se už těší snad každý křesťan. Ale máme kolem sebe své blízké, i vzdálené, jež možná právě ty máš za úkol vytrhnout ze záhuby. A když se zachráníme spolu, pak bude v nebi radosti.


Změnil se po této přednášce tvůj pohled na evoluci? Evoluční teorie je děravá jako ementál, postavená na zkomolených závěrech a v úplném rozporu s pozorováním současného stavu probíhající evoluce. Kdyby nějaká evoluce vůbec probíhala.

Darwinova teorie je největší klam v dějinách lidstva. Je to tak chabá teorie, ale bohužel lidstvo se jí bude asi držet tak dlouho, jak to jen půjde, protože nevěřící jinou teorii nemají, tak je lepší něco chabé, než zcela nic. Jinak by museli připustit, že je zde opravdu Stvořitel, Pán všeho, co existuje, všemohoucí Bůh – a to už by pak nevěřící asi přestali být nevěřícími. Ale toto je jediné správné východisko.

Chci tě poprosit, sdílej tuto e-knihu, pošli ji svým přátelům a známým, aby se co nejvíce lidí dozvědělo pravdu o svém původu a o smyslu života. Dej to na facebook nebo do mailu a možná to pomůže pár cenným lidem, na kterých ti záleží :)

Na základě těchto odkrytých pohledů žádám kompetentních, aby se teorie o stvoření Bohem začala vyučovat na školách jako rovnocenná teorie k evoluční teorii. Věřím, že čas přinese i to, že jednou se začne vyučovat teorie o Božím stvoření jako jediná správná.

Bůh je naším stvořitelem a chce být i tvým Spasitelem. Pojď k němu a dej mu to nejcennější, co máš – svůj život, a On ti dá na oplátku život věčný. Udělej to TEĎ.

evolúcia,evolučná teória

TIP PRE VÁS: Infratopení je nova technologie vytápění

Zdroje:
wikipedia.org
youtube.com
creationevidence.org